Pozemek je vyklizený a do výstavby ještě daleko. Řešili jsme si tedy otázku, co s pozemkem uprostřed hustě zabydlených Jižních Svahů udělat do chvíle, než zde začne výstavba centra, po dobu vyřizování stavebního povolení. Jak využít místo, které zatím leží ladem, pro něco smysluplného, co přinese radost i užitek sousedům a okolí?
A tak vznikl nápad na Kulturní staveniště. Jeho součástí bude i první dočasný Adventure Playground na Moravě. Místo, kde si děti mohou stavět, objevovat, zkoušet nové věci a být součástí prostoru, který se neustále proměňuje pod jejich rukama. A nejen děti, protože hra, kreativita a fantazie rozhodně nemají věkový limit.
Dobrodružná hřiště: proč je děti milují a města by měla taky
Děti dnes tráví většinu času pod dohledem, mezi kroužky, ve škole nebo u obrazovek. Ve městech navíc mizí místa, kde si mohou jen tak hrát, něco objevovat nebo zažít dobrodružství. A právě proto se konečně i do českých měst postupně dostává koncept Adventure Playground — dobrodružných hřišť, která vypadají úplně jinak než ta klasická.
Nečekejte barevné sestavy s certifikovanou skluzavkou a gumovým povrchem. Adventure Playground je spíš kus městské divočiny. Místo, kde si sami děti staví bunkry, pracují se dřevem, používají skutečné nářadí, rozdělávají oheň, lezou, tvoří, vymýšlejí a hlavně — rozhodují samy za sebe.
Právě v tom je největší rozdíl oproti běžným hřištím. Ta klasická jsou většinou navržená tak, aby byla co nejbezpečnější a předem určovala, jak si mají děti hrát. Dobrodružné hřiště naopak vzniká průběžně pod rukama samotných dětí. Neustále se mění a nikdy není úplně hotové.
Celý koncept vznikl už během druhé světové války v Kodani, kdy si architekt Carl Theodor Sørensen všiml, že děti mnohem víc než klasická hřiště přitahují staveniště, opuštěné dvory nebo ruiny. Došlo mu, že děti nepotřebují perfektně připravený prostor, ale hlavně možnost něco vytvářet, zkoušet a objevovat po svém.
A funguje to i dnes. Na dobrodružných hřištích děti přirozeně spolupracují, učí se domlouvat, řešit konflikty nebo nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Když si samy postaví věž nebo bunkr, mají k místu úplně jiný vztah než k anonymní prolézačce v parku.
Důležitou součástí je i takzvané „přínosné riziko“. Děti zde mohou zažít něco, co je trochu náročné nebo nejisté — třeba práci s kladivem, lezení nebo stavění konstrukcí. Nejde o nebezpečí, ale o možnost učit se odhadovat situace, překonávat strach a získávat zdravé sebevědomí.
Dobrodružná hřiště zároveň často fungují jako skvělý příklad taktického urbanismu. Vznikají právě na dočasně nevyužitých městských pozemcích a ukazují, že i jednoduchý a relativně levný zásah může okamžitě proměnit nefunkční místo v živý komunitní prostor. Přesně to se podařilo například prvním pilotním projektům v Praze — Na Kocínce nebo v Jeseniově ulici.
Velkou roli hraje i komunita. Nejde jen o prostor pro děti, ale často i o místo setkávání sousedů, rodičů nebo dobrovolníků. Někde se pořádají dílny, společné brigády nebo komunitní akce. A děti díky tomu vidí, že město není něco „hotového“, ale prostor, který mohou samy ovlivňovat.
Zajímá tě to?
Chceš se stát lektorem dětského dobrodružství?
Hřiště bychom chtěli připravit během prázdnin a se školním rokem 2026/27 ho asi na dva měsíce rozjet.
Hledáme lektory i dobrovolníky. Šikovné ruce, chladnou hlavu a hravou duši. Hledáme někoho, kdo umí vzít do ruky vrtačku, umí to i ukázat dětem a zároveň je podpoří v jejich vlastní zodpovědnosti.
Jestli jsi to ty, napiš nám na email kristina.frascaova@novy-cech.cz.
